Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Floridskí DEICIDE sú už legendou a inštitúciou, ktorú absolútne netreba zdĺhavo predstavovať. Skrátka deathmetalový míľnik, štýlotvorná kapela a napriek kadejakým kotrmelcom v zostave, z ktorých ako jediní nenahraditeľní vždy vyšli Glen Benton a Steve Asheim, aj jeden z pilierov scény, zakotvený v časoch, keď bol death metal naozaj veľký – o čo sa v nemalej miere pričinili aj oni.
22. novembra vydali – ak dobre počítam – jedenásty dlhohrajúci album. To na 26 rokov existencie nie je zas až tak veľa, na druhej strane sa im po väčšinu času podarilo podržať si kvalitu, hoci tri albumy z rokov 2000 – 2004 tvorivá kríza poznačila celkom počuteľne. „Odídenie“ bratov Hoffmanovcov floridskú príšeru slušne nakoplo, „The Stench Of Redemption“ bol triumfálnym návratom na trón, nasledujúce dva kusy potvrdili znovunájdenú formu. (Celkom iste v štúdiu, košický koncert bol sklamaním, asi sme si ale vyžrali chvíľkový výpadok.)
Aktuálny „In The Minds Of Evil“ bol po tých chválach, ktoré som naň počúval, solídne tvrdým orechom. Niečo ako „celé v poriadku, je to určite DEICIDE, len to akosi ničím neprekvapuje.“ Tentokrát kvalita vyliezla na povrch po fakt mnohých vypočutiach. Priznám sa, keby nešlo o jednu z dávnych srdcoviek, vykašlem sa na to. Ale nakoniec asi takto: DEICIDE majú stále riadne ostré čertovské kopyto, skladby drvia a majú šťavu aj napriek tomu, že pár momentov zľahka „sthrashovatelo“, pribudli voľnejšie tempá a celkové znenie je akési vzdušnejšie.
Novinka je do istej miery návratom ku klasickým deathmetalovým formám z 1. polovice 90. rokov, až kdesi k „Legion“ a „Once../Serpents“. Tento „krok vzad“ má ale poriadnu energiu, ťah, Benton je stále vynikajúci a svojský, medzi tisícmi rozoznateľný deathmetalový vokalista, ktorý tu navyše konečne dostal priestor na výraznejšie predvedenie svojich kvalít basgitaristu. Aj bez toho by bol tento „papuliak“ vďaka vokálnemu majstrovstvu tým článkom DEICIDE, ktorý kapelu aj v horších časoch ťahal z prúserov. On sám sa však úplný cíti iba s basou, vlastne je to v tomto smere už podobne „ikonická“ figúra ako Lemmy.
Nakoniec teda veľmi dobrá nahrávka od majstrov „deicideovského“ death metalu. Tými naďalej zostávajú, lebo nádejný pokus o zmŕtvychvstanie AMON po vydarenom debutovom albume vyšumel do prázdna, keďže Hoffmanovci, a Eric zvlášť, sú asi fakt pacienti. DEICIDE možno zvukovo a aranžérsky kormidlo skrútili späť do 1. polovice 90. rokov, znejú však natoľko sviežo a pri sile, že obvinenie z lacného pokusu speňažiť nejaké vlastné retro nie je namieste.
Zvažoval som medzi hodnotením 7,5 a 8. Prvotné dojmy boli predsa len trochu aj o rutine, hre na istotu, možno aj o podlezení vlastnej latky a ubratí plynu po predošlých troch naozaj dôstojných paľbách. Lenže po napočúvaní zvíťazil dojem toho, že „stále to tam je“, a to poriadne. Navyše dosť v duchu prvých štyroch dnes už „učebníc“ – nachádzam tam veľa toho, čo mám rád zvlášť na „Once Upon The Cross“ a aj „Serpents Of The Light“.
Glen, Steve a ich spoluhráči nakoniec zdatne obhájili stále pretrvávajúcu životnú formu. Novinka je – a to poteší – o dosť viac než len nejaký „album z povinnosti voči vydavateľstvu“. Také sa občas prihodia tiež, možno aj DEICIDE by vedeli potvrdiť.
1. In The Minds Of Evil
2. Thou Begone
3. Godkill
4. Beyond Salvation
5. Misery Of One
6. Between The Flesh And The Void
7. Even The Gods Can Bleed
8. Trample The Cross
9. Fallen To Silence
10. Kill The Light Of Christ
11. End The Wrath Of God
Veľmi kvalitný matroš. Nový gitarista stvára divy, je jednoznačným oživením kapely. Bentonovci valcujú všetko ako za starých dobrých čias, ich aktuálny groove je až zvrhlo príťažlivý.
Ťažko od nich očakávať progresívne diela, ale ak budú podávať aj v budúcnosti takéto krvavé flákoty, je sa na čo tešiť.
4. února 2014
Louis
7,5 / 10
Jednou nahoře, jednou dole, jednou výše, jednou níže. Při počtu alb, která mají DEICIDE na kontě, se určitě nemohli vždy ubránit nějakým těm kvalitativním výkyvům, ovšem s ohledem na potenciál dua Benton/Asheim, vždy neochvějně věrného původní deathmetalové ikoně, to nikdy nemělo charakter totálního výbuchu či nebetyčného zklamání. A samozřejmě většinou, což je rovněž předností i "In The Minds Of Evil", to bylo vkusné a náležitě průrazné představení Smrtky v celé její hudební kráse. Plusové body navíc za parádní jízdu "Godkill".
4. února 2014
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
Ivoš155
7 / 10
Ale jo,dobře se to poslouchá,jako retro nebo old school..ovšem radši si pustím buď klasiku jako Legion nebo z těch nových Till Death Do Us Part..
Tohle je "jen"další deska,kterou rychle zapomenu..
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.